VÁCLAV RENČ
1911 - 1973

Český básník, dramatik a překladatel. Vystudoval filosofii a filologii.

V roce 1952 byl ve vykonstruovaném procesu
s katolickou inteligencí odsouzen k 25 letům vězení.
Propuštěn byl v květnu 1962 a rehabilitován až roku 1968.

V těch nejtěžších vězeňských podmínkách se rodila POPELKA NAZARETSKÁ.
Stovky muklů ji znaly zpaměti, některé verše se dostaly z komunistického kriminálu napsané miniaturním písmem na cigaretových papírcích.

Při tvorbě naší Popelky nazaretské jsme se osudem Václava Renče inspirovali…

MUDr. VÍT PETRŮ
autor hudby

Děkuji za zaslání pozvánky a především za to,
že jste „Popelku“ zdramatizovali a určitě i
úspěšně v Ostravě 24. června provedli.
Už teď se těším na záznam na DVD. A doufám,
že až budete vystupovat v Praze, budu se moci zúčastnit osobně. Jsem rád, že je někdo, kdo ji zase po mnoha letech „oprášil“, a tím vlastně i oživil a připomněl dalším lidem, že existuje. Když jsem ji někdy v roce 1970-71 složil, byla určena k provádění při mši naší skupinou tehdy mladých nadšenců-amatérů (byli jsme vlastně chrámovým sborem v kostele u sv. Josefa na Malé Straně v Praze, říkali jsme si „Malostranští Usedlíci“ – sbor existoval až do r. 1999 – a zpívali písně s kytarami i klasiku). Pak jsme jednou vyjeli na Svatou Horu a tam ji uslyšel P. Karel Bříza a upravil ji do čtyřhlasu. Časem pak vzniklo celé pásmo, kdy text básnické sbírky je proložen zhudebněnými částmi, a tak to také bylo kdysi nahráno v rozhlase a prodáváno na kazetách. To je už ale historie. Také vzpomínám, jak jsem měl obavu, až se pan Renč dozví, co jsem provedl s jeho dílem. Poslal jsem mu tehdy s velkou omluvou magnetofonový pásek a on souhlasil, asi se mu to i líbilo….
….pracuji stále na alergologii v Nemocnici Na Homolce a práce odborné mám tolik, že není na nic jiného čas…..

Z dopisu pana MUDr. Víta Petrů, Praha 20. 7. 2008

**********************************************************

Recenze představení „Popelka nazaretská“ v podání studentů Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy svaté Anežky České, Odry

Básnická skladba Václava Renče Popelka nazaretská má ojedinělou sílu. Prolnutí příběhu života Matky Boží do osudů jejího Syna je strhující téma, navíc podané formou vybroušené poezie. Neméně výjimečné jsou ovšem též okolnosti vzniku tohoto díla. Václav Renč, uvržený v padesátých letech komunistickým režimem do žaláře, své dílo tvořil v pekle leopoldovské pevnosti. Verše se jeho spoluvězňové učili zpaměti, některé části se dostaly ven napsané miniaturním písmem na cigaretových papírcích. Historie zrodu Popelky nazaretské je tedy sama o sobě rovněž dramatické téma. Studenti a učitelé Střední pedagogické školy v Odrách spolu s posluchači oderské církevní Střední zdravotnické školy sv. Anežky České se pod vedením profesorky Jany Mrlínové rozhodli pro odvážný pokus – o konfrontaci pašijového příběhu s utrpením, jemuž byl vystaven autor Popelky nazaretské a tisíce jiných mučedníků rudé totality. Záměr mladých nadšenců se zdařil. Výsledkem je pozoruhodná inscenace, která byla zaznamenána také na DVD v inspirativním prostředí gotického kostela sv. Václava v Ostravě. Představení má strukturu podobající se antické tragédii. Jednotlivé dějové epizody se střídají se vstupy smíšeného sboru Datio (hudba Vít Petrů), jehož vícehlasý zpěv zobecňuje dramatické situace.
Působivý je už počátek hry, kapitola o prvotním hříchu, kdy jako varovné memento (a nejen pro Adama a Evu) zazní Hospodinův hlas: „Zhořkne vám život v nesvobodě a smrt mu přijde vzápětí!“ A pak se rozvíjejí oba příběhy, zprvu paralelně, avšak čím dál těsněji. Tím vznikají nesmírně jímavé metafory: Poslední večeře jako slavení eucharistie v podmínkách žaláře, soud nad Kristem ztotožněný se soudem nad básníkem (i s použitím dobových štvavých materiálů), Vzkříšení jako zmrtvýchvstání básně, kdy herci-vězňové rozdávají papírky s verši publiku, atp. Současně se daří ukázat, jakou útěchu a posilu nacházeli vězňové v úctě k Matce Boží.
Celý početný kolektiv účinkujících prokazuje plně zaujatý přístup k inscenaci – tak jak to bývá studentským divadlům vlastní. Na obě hlavní role se oderským školám navíc podařilo najít zvlášť dobré představitele – Veronika Valová jako Panna Maria a Jan Šubrt jako básník podávají výkony vynikající hlubokým prožitkem i kulturou recitovaného slova.
Mezi bonusy připojenými k DVD je také pouliční anketa na téma: Kdo je Václav Renč. Ta však dopadá krajně smutně. Většina dotázaných odpovídá, že je to herec nebo režisér, případně neví. Pouze pár studentek odpoví správně, což by mohlo být nadějné, kdyby se ovšem nejednalo o posluchačky obou oderských škol. Znovu si tak uvědomíme, jak velký zůstává náš dluh vůči obětem totality. A právě podobné počiny jako Popelka nazaretská v Odrách mohou přispět k jeho splacení.

Jaroslav Someš

**********************************************************

V mnoha latinských adventních zpěvech se mluví o Panně Marii jako o "Stella maris" - doslova Hvězda moře. Slovo hvězda našim současníkům, zvláště mládeži, ihned evokuje různé osobnosti propírané na stránkách bulvárního tisku. I když tam se o nich nemluví většinou jako o hvězdách, ale jako o "stars". My dokonce už i v Čechách známe SuperStar. Co ještě o nich vlastně nevíme? A dozvíme-li se o jednom, už tu je jiný, o němž toho moc nevíme. Nové fenomény vždycky přitahovaly masy lidí. Dokonce i ve starověku, kdy se v Egyptě objevili mniši, kteří byli vyhledáváni a navštěvováni. Psalo se o nich jako o "stellae deserti - hvězdách pouště". Dnešní SuperStar přiznávají určitou kocovinu, která v nich zůstává po tom všem mediálním zájmu. Vždyť už nejsou sami sebou, ale tím, co z nich udělají vizážisté, reklamní agentury a komerční televize. A ty hvězdy pouště? Sv. Atanáš, alexandrijský biskup 4. stol., podává takovou charakteristiku jednoho z prvních mnichů sv. Antonína: "Jeho nitro bylo čisté, neprojevoval ani v nespokojenosti rozmrzelost, ani v radosti nevázanost, nemusel ani zápasit se smíchem, ani s ostýchavostí; neboť pohled na velké množství lidí jej nezmátl, ale ani jej nenaplnilo radostí to, že jej tolik lidí zdraví. Zůstal zcela vyrovnaný, plný rozvahy a zcela jistý ve svém vlastním postoji." Proč ten rozdíl v postoji moderních a starověkých superstar? Ty dnešní vycházejí z předpokladu, že září samy ze sebe. Ty starověké nezapomněly, že hvězda může zářit jen tehdy, když je sama doslova zalita září Slunce - tedy Boha! Zajímáme-li se tedy o nějaké hvězdy, měli bychom se zajímat především o to, z jakého zdroje pochází jejich zář! Jsem moc rád, že oderští studenti objevili zdroj Světla – Krista – a jeho nejkrásnější odlesk – Marii. Ať je nám všem v této září moc dobře! Ať v tomto světle lépe vidíme na svou vlastní životní cestu!
To vše nám může nabídnout ponoření se do poslechu a sledování Renčovy Popelky nazaretské!

P. Petr Prokop Siostrzonek OSB Převor Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty

**********************************************************

Nejsilnější zážitek letošního ročníku Oderské přehlídky byl pro mně – pro sice už úplně přejedeného, ale stále nenasyceného diváka – úplně večer. V kostele Sv. Bartoloměje v Odrách Oderští divadelníci nezahráli, ale zažili, prožili a všechny nás okouzlené nechali prožít s sebou „Popelku nazaretskou“ Václava Renče. Spojení pěveckého sboru Ludmily Adamcové a divadelního souboru, který vede Jana Mrlinová bylo něčím, o čem se nedá napsat, u toho se musí být! Tady došlo k uskutečnění úvodních slov při zahájení přehlídky paní ředitelky o „usilování k pravdivosti“. Využití posvátného prostoru kostela, zapojení nádherně zpívajícího sboru, technické „fígle“ s projekcí, ale především skutečný sdělený prožitek tématu, jeho naprosté uchopení a především předání diváků, to bylo něco, na co se nezapomíná. V rovnováze jsou všechny složky představení, tak, jak by to mělo být, ale jak jen málokdy se to podaří. Žádná nevyčnívá, žádná nepřekáží, všechny jsou přesně do sebe zapadajícími kolečky dobře promazaného a bez chybičky fungujícího „stroje emocí“. Těch předávaných, pochopených – a diváky v plné míře sdílených. Je radost vidět lidi v tomto věku, jak ví, umí, chtějí – a sdělují. Jak mají názor! Nechtělo se mi odcházet, nechtělo se mi s nikým mluvit o tom, chtělo se mi ještě si to v sobě znovu a znovu prožít!

Alexandr Rychecký, Dividlo Ostrava
Odborný porotce na Celostátní přehlídce ZUČ studentů církevních škol

**********************************************************
Už 10 let pravidelně v jarních měsících nastává v Odrách velké napětí. Mám na mysli naší církevní školu, která už právě 10 let pořádá přehlídku
umělecké činnosti církevních škol. Vzpomínám s určitou láskou na první
ročníky, kdy vystoupením jednotlivých aktérů vévodila velká tréma, kdy
pořadatelé s hrůzou čekali, kde se přepálí jaký drátek, který pak znemožní řádné ozvučení prostoru místního kulturního domu, zkrátka všechny ty dětské nemoci, které provázejí jakýkoliv projekt. Dnes chci ale vyjádřit velikou radost nad tím, kam se tato přehlídka svou kvalitou dostala.Mnozí z interpretů by jistě obstáli ve velmi náročné konkurenci. Je to dáno jednak kvalitou těch, kteří vystoupení připravují, nacvičují a vymýšlejí neodmyslitelnou choreografii. Ale je to dáno také přístupem těch, kteří ztvárňují představy svých pedagogů. Náhodný pozorovatel - a k těm patřím i já - si nemůže nevšimnout souhry všech zainteresovaných. Rád bych všem, kteří na přehlídce umělecké činnosti církevních škol spolupracují připomněl, že i toto je určitou součástí evangelizace. Taková prezentace církevních škol jasně ukazuje, jaké je jejich postavení v celé vzdělávací soustavě v naší vlasti. Mohu Vás ujistit, že dnes už je to místo nezastupitelné. Snad také proto Vám přeji mnoho krásných nápadů, které bezesporu pocházejí z "dílny" Ducha svatého a pochopitelně i radost z toho, že se Vám něco povedlo
a druhým se to moc líbilo. Jako třeba Popelka Nazaretská.

+ František Lobkowicz

**********************************************************

Při shlédnutí dramatického hudebního pásma Popelka Nazaretská v tvůrčím a velmi působivém zpracování studenty církevní školy sv.Anežky v Odrách, jsem pocítil radost nad tím, že i dnes existují mladí lidé, kteří dovedou velké téma naší víry vyjádřit s pozoruhodným vnitřním citem, v přesvědčivé a poetické dramaturgii, krásnou hudbou a čistým souzněním s verši. Navíc je zde zmíněna souvislost mezi utrpením našeho Pána a prostředím útlaku a žalářů, kde vznikly tyto verše. Toto poselství mládí je plné duchovní svěžesti a nadějného příslibu pro budoucnost. Je důkazem, že i cestou umění a kultury může k lidem dnešní doby pronikat nadčasová pravda evangelia.

Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký

**********************************************************

Popelka Nazaretská! Je to snad nějaká pohádka, kdy se chudá dívka stává královnou? Ne, to je skutečnost, která ovlivňuje svět už celá dvě tisíciletí. Vůbec se nedivím, že se touto pravdou nechal uchvátit tak velký básník, kterým Václav Renč bezesporu byl, a jsem také moc rád, že se jeho básní nechali uchvátit i studenti a studentky naší oderské školy. Popelka Nazaretská umí oslovit lidská srdce, kéž oslovuje i Vás, kteří využíváte možnost moderní techniky a prostřednictvím DVD necháte vstoupit celý soubor do Vašich domovů.

Mons. František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavský