Samosprávu na naší škole zavedla paní profesorka Anna Staňková. Její pedagogické, osobnostní kvality a dlouholeté zkušenosti přispěly k prosazení myšlenky samosprávy u nás na škole. Domnívá se, že zřízení samosprávy je dobrou příležitostí, jak spojovat školu se životem a jak ovlivňovat výchovu svěřených žáků.
Ve změněných sociologických podmínkách, pod vlivem konzumních trendů a liberální výchovy chybí současné mladé generaci některé vlastnosti, pro život potřebné. V naší samosprávné činnosti - za doprovázení učitele - dělají žáci to, pro co se rozhodli, co považují za potřebné. Proti egoistickému zaměření stojí snaha udělat něco pro druhé, pro celek. Pedagog má příležitost sledovat žáka, pomáhá mu v překonávání překážek. Pro žáky se stává zážitek zdařené práce dalším podnětem k tomu, aby zažili úspěch znovu. U mnohých vzniká vlastní iniciativa a probouzí se kreativita.


Pokud má pedagog dost trpělivosti a důslednosti, pomáhá žákům postupnou motivací, „krátkými kroky“, dovést zadané úkoly k cíli a umožnit prožitek z úspěšně vykonané práce. Tím pomáhá probouzet osobité schopnosti, utvrzovat potřebné morální vlastnosti, praktické návyky ke spolupráci, ke službě celku.