Pedagogická poema

Tento ročník pedagogické poemy se konal v nádherném studentském městě - Brně. A my jsme po víkendu plného zvratů, zkratů, pozitivních spolužáků, stresů a presů vyrazily vstříc dvou hodinám cesty, při kterých jsme se jako skupinka neskutečně sblížily.
Na nádraží jsme dostaly VIP visačky a vydaly se směr Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická, která se stala našim domovem pro následující 3 dny. Zasvětili nás do dění a poté nás všechny včetně učitelů čekali semináře. Klárka se po hlavě vrhla do semináře improvizovaného vyprávění, pod vedením lektorů Hanky a Kuby. Kája zase do čtení, které vedl Jirka s Hankou. A já - Martina - do semináře přednesu, kde si nás vzali pod křídla Tomáš s Janou. A abychom nezapomněli, paní učitelka Jitka Šenková se zapálením skočila na seminář fyzického básnictví s Petrem Váňou.
První večer bylo slavnostní zahájení celé poemy.
Druhý den jsme se poprvé rozdělily v aktivitách - Kája s Klárkou měly semináře ve škole a přede mnou bylo vystoupení přednesu v krásném planetáriu na Kraví Hoře. Všechny jsme se posléze shodly, že to byly nádherné prostory, ale na vystupování nevhodné - kvůli promítací kopuli jsme se vůbec neslyšely - představte si to, mluvíte a neslyšíte, že mluvíte. Na druhou stranu celá poema byla vedena v tématu vesmíru a mělo to svoje kouzlo. Odpoledne nás všechny čekaly opět semináře. Večer nám program doslova vyrazil dech a to divadelním představením Prezidentky od Wernera Schaba. Zakončení tohoto dne však předčilo vše. Skončily jsme v čajovně s kytarou, které se chopil Matyáš - mladý učitel z Liberce, kterého jsme všichni měli za studenta - a následně byla hozena i na mne. Všichni zúčastnění si večer neskutečně užili a zpívali jsme si Bláznovu ukolébavky a Slavíků z Madridu ještě při průvodu na internát, kde jsme spali.
Středa a poslední den poemy. Tentokrát Kája s Klárkou zavítaly do planetária a ukazovaly světu, co v nich potichu dřímá. Já seminářovala ve škole. A odpoledne před námi stál poslední blok seminářů. Nevím jak ostatní, ale skupina přednesu to obrečela. Následovalo slavnostní zakončení celé poemy a předávání absolventských listů a tubusů se vzkazy od diváků na naše vystoupení. Poté jsme se hromadně přemístili do města abychom oslavili konec poemy a opětovně navštívili tu skvělou pohodovou čajovnu. Jelikož ale byla středa - čili klasický studentský den - bylo přelidněno. Slovo dalo slova a protože jsme byli všichni z konce poemy smutní, skončili jsme asi ve 30 lidech u nás na pokoji opět s Matyášem a jeho kytarou.
Nastal čtvrtek a nás čekala cesta zpátky do reality. Myslím, že můžu mluvit za nás všechny a říct, že jsme si poemu neskutečně užily a byl to opravdu životní zážitek.
Klobouk dolů před Brněnskou školou, která naprosto dokonale poemu připravila , naplánovala a umožnila nám zažít tento doslova vesmírný zážitek. Milujeme, malujeme a děkujeme. Martina Palochová

 

zveřejněno: 23.11.2021

Svátek má: