Pan profesor Petr Piťha je dlouhá léta přítel naší školy a garant celostátní literární soutěže církevních škol, stál s námi u jejich prvních ročníků. Děkujeme mu za jeho podporu a rádi předáváme informace o jeho nové knize.

Po rozkliknutí této aktuality si můžete přečíst recenzi knihy. 

Představená kniha bude běžně stát 700 Kč. Pokud si ji závazně objednáte do 24.9. t.r., dostanete ji za 600 Kč. Předpokládáme, že kniha vyjde kolem 10.11., takže ji budete moci použít jako vánoční dárek. Objednávky zasílejte na k.poustevnik@seznam.cz.

Petr Piťha: Zavátý život

 Kniha Zavátý život zahrnuje dva nestejně dlouhé a v mnohém ohledu odlišné texty. Lze ji zařadit jako klasický příklad žánru zvaného Bildungsroman.

První díl Jáchym vede čtenáře do krajiny šťastného dětství, jak o něm dokázali psát autoři narození na počátku minulého století, Marcel Pagnol nebo Vladimír Nabokov. Přerod chlapce v muže se odehrává během čtyř let. Klíčové jsou zážitky z prázdnin strávených na zámku Bellmont. Sem se k odpočinku sjíždějí přátelé Jáchymových rodičů, aristokraté a učenci. Pro chlapce hrají důležitou roli nejen vztahy s dospělými, ale i přátelství s venkovskými vrstevníky, zejména s dcerou hajného Marianou, služebnou Verunou a s dětmi hostí. Poeticky vykreslená harmonie letních dní, střídání veder a ochlazení, je pozadím pro setkání chlapce s mírem i válkou, uměním i hrubostí, lidskou dobrotou i zlobou, láskou i smrtí, pokořením, po němž přichází pokora, vztekem a pýchou, které se lámou v žal a lítost.

Při prvním čtení, jsem se nedokázala ubránit otázce: není vše, co se tu líčí, jen rámec pro autorovu snahu vykreslit ideál na úkor reality? Až při druhém čtení mi došlo, že nejde o nahý objektiv objektivity, ani o mnohdy nesoudný až nestoudný realismus. Právě naopak: starosvětský styl nás má vést ke kontemplaci, jako bychom stanuli před portréty starých mistrů, jakými jsou třeba Rembrandtovy portréty syna Tita. Tomu odpovídá i jisté “bezčasí”, do něhož je děj zasazen. Až na samém konci románu je vnitřní i vnější svět titulního hrdiny chráněný a uzavřený v domu dětství konfrontován s krutými událostmi vnějšího světa. Ty si čtenář pokouší časově zařadit. S ohledem na historickými událostmi jasně vymezený čas druhého dílu, by se měl takovým pokusům raději vyhnout.

Druhý díl, Hrabě Solnic, je mnohem kratší, někdy až zkratkovitý. Je třeba předeslat, že je nutné číst se stálým zřetelem k faktu, že se nejedná o román historický. Dějinné události jsou pouhým pozadím pro další osudy hlavního hrdiny. Hrabě Solnic (jméno a titul zděděné po přeslici) alias Jáchym Amler se po krátké epizodě úspěšné univerzitní kariéry stává psancem a hrou osudu se ocitá tentokrát inkognito na zámku Bellmont. Dům Jáchymova dětství je nyní sídlem hraběte von Keulena. Život na Bellmontu je konfrontován s děním ve světě zmítaném válkou.

Zůstaneme-li u metafory ze světa malířství, nese portrét Hraběte Solnice vykreslený ve druhém dílu Zavátého života  rysy několika skic, v nichž se čáry překrývají. Pozorný čtenář, který si postupně vytvořil v mysli obraz titulního hrdiny, je zmaten a říká si, je tohle jeden člověk, nebo je jich vícero?

Jak už bylo řečeno výše, při četbě druhého dílu (který se více méně odehrává na pozadí událostí zabrání sudet a druhé světové války) je třeba mít neustále na zřeteli skutečnost, že drama vnějších dějin je jenom příležitostí pro drama vnitřní, drama jedince, který se ve zkouškách osvědčí nebo zklame. S tímto záměrem je, jak se domnívám, do textu románu vložena i obsáhlá úvaha Jáchyma Amlera věnovaná tématu výchovy. Ta má v celku děje své nezpochybnitelné místo - hrdina, jehož růst jsme sledovali v prvním dílu a který ve druhém dílu osvědčil charakter, přemýšlí o základech, na nichž lze charakter vybudovat. Jakých podob výchovné  působení nabírá v rámci děje románu, nebudeme na tomto místě prozrazovat.

Tím se dostáváme k autorovi románu Zavátý život. Profesor Petr Piťha, lingvista, kněz, pedagog, bývalý ministr školství debutuje jako autor románové prózy, ačkoliv už má za sebou rozsáhlé dílo odborné na poli lingvistiky, pedagogiky, teologie a dějin umění. Napsal i několik knih pro děti. Všetečný čtenář se bude možná ptát, kolik je toho v románu z autorova života, tím spíše, že dílo je věnováno “památce mých předků” a vyprávění (přestože je v er-formě) prozrazuje intimní vztah vypravěče k titulní postavě. Každý autor dává do svého díla sebe sama, jinak ani snad nelze psát. Přesto není třeba pídit se po detailech.  Zavátý život není pouhopouhá zašifrovaná biografie, je příběhem touhy duše, která se chce zahřát o duši, je básní o zavátém dětství, o lásce, která jest a která trvá. Tak je dobré jej číst.

Rodičům a vychovatelům přinese román podněty k přemýšlení. Mladí lidé se seznámí s minulostí, o které málo vědí, a mohou najít i mnoho pozitivních vzorů při mnohdy nelehkém hledání vlastní identity. Inspirativní může být i způsob života, který přináší smysl, a obraz společnosti i společenství, v kterých panuje řád. Starším čtenářům se snad vybaví vlastní vzpomínky. K některým pasážím, které znám z rukopisu, se ráda vracím. Grafická úprava textu a provedení vazby evokují dobu děje. Díky nim může čtenář navyklý na jednorozměrnost dnešní knižní kultury zažít hostinu smyslů. Češtině chybí správné slovo, knihu lze označit termínem Gesamtkunstwerk.

Prof. PhDr. Klára Osolsobě, Dr.

Filosofická fakulta Masarykovy university v Brně